China Mao Feng byste našli téměř v každém seznamu slavných čínských čajů. Tento čajovník se vyznačuje jemnou, nesvíravou, nasládlou chutí, kterou si zaručeně oblíbí každý správný milovník zelených čajů. Mao Feng pěstovaný v pohoří Žlutých hor je sbírán výhradně ručně. Prvotřídní kvalita čaje je tedy samozřejmostí.
Kde se čajovník Mao Feng pěstuje?
Čajovník pocházející z čínské provincie Anhuji, konkrétně z pohoří Žlutých hor, je pěstován v nadmořské výšce převyšující 800 metrů. Chladnější mlhavé počasí a půda bohatá na minerály čajovníku opravdu prospívají. Lístky Mao Feng jsou sbírány ručně, proto si můžete být jisti, že popíjíte opravdu velmi kvalitní čaj.
Jak si čajovník Mao Feng připravit?
Chcete si připravit 250 ml lahodného nálevu? Použijte 1 až 2 lžičky kvalitních sušených tipsů. Pokud si potrpíte na čajích o něco výraznější chuti, nebojte se použít o lžičku navíc. Lístky zalijte horkou vodou o teplotě mezi 75 a 80°C a nechte 2 až 4 minuty louhovat, aby měly všechny tóny možnost vyniknout. Čaj poté můžete dochutit pár kapkami citronu, nebo třeba lžičkou medu.
Jakou chuť od čajovníku Mao Feng očekávat?
Ve zlatavém nálevu z čajovníku Mao Feng bychom nějaké svíravé tóny hledali jen těžko. Nasládlá, jemná a osvěžující chuť, na jejímž konci vynikají ovocné tóny meruněk a broskví se má čím pyšnit. Čaj můžete zařadit například do svého ranního rituálu. Lehká, květinová vůně vás ráno dostane do pohody.
Zajímavosti o čajovníku Mao Feng
Čajovníku Mao Feng se přezdívá také Yellow Mountain Fur Peak. Lístky čajovníku jsou pokryty jemnými chloupky, kvůli kterým si Mao Feng vysloužil tento název. Yellow Mountain, čili Žluté hory, označují oblast, ve které se čajovník pěstuje. Fur Peak bychom mohli přeložit jako kožešinový vrch, či kožešinová špička, což znázorňuje právě jemné chloupky na povrchu tipsů.
Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje
V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.
Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.
V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.
Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj
Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.
Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.
Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.
