Naznak - Erubescit

Naznak - Erubescit

Verše plné štěrku, který drhne mezi zuby. Trávy, která příjemně šimrá nazátylku, a strachu, který tě někdy svírá třeba i jen proto, že máš projítžižkovským tunelem v noci.Hází to s tebou ode zdi ke zdi a někdy nemáš tušení, jestli zprava doleva,nebo seshora dolů. Zmatek. Jedno velké oxymoron. Ale vždyť to jsme mytaky.Snažíme se marně najít smysl v něčem, co je od přírody uvaleno v chaos.Jindy o něj zakopáváme tam, kde přímo bije do očí. Sami se točíme dokolajako pes za svým ocasem. Ale co vlastně chceme?