Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale
zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď – nikoli jako příběh „o nich“, ale jako „jejich“ příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na
šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme
poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně
cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.