Dva základní zvukové záznamy, které nyní vycházejí společně na 2CD, vznikly v roce 1953 k připomínce 25. výročí skladatelova úmrtí a v přípravě na 100. výročí narození. Obě nahrávky pořídil pro brněnský rozhlas Janáčkův žák Břetislav Bakala. Pěvecké obsazení Její pastorkyně převzal Břetislav Bakala z brněnské opery od dirigenta Františka Jílka s jedinou výjimkou role Stařenky. Orchestrální složku však Břetislav Bakala řešil po svém. Měl zkušenost dlouholetého šéfa rozhlasového orchestru a znal Janáčkovy partitury podrobněji než tehdy kdokoli jiný. Bakalovo pojetí je proto bytostně zasvěcené, promyšlené a procítěné, vypracované do jemností. K rozhlasovému záznamu přirozeně zvolil verzi partitury v úpravě Karla Kovařovice, připravenou pro uvedení Její pastorkyně v Národním divadle v Praze 26. 5. 1916, nikoli tedy původní partituru premiérovanou v Brně 21. 1. 1904. V Kovařovicově úpravě vstoupilo Janáčkovo operní drama mezitím do světa - přes Vídeň a německé scény zanedlouho i do Metropolitní opery v New Yorku, Janáček tuto úpravu autorizoval a respektovala ji naprostá většina divadel: během prvních 100 let od premiéry přesáhl počet různých inscenací 500. Kovařovicovu úpravu zachycují i vůbec první zvukové nahrávky: válečný rozhlasový záznam pořízený v Praze roku 1944 (dirigoval Karel Nedbal, v hlavních rolích Štěpánka Jelínková a Marie Podvalová) a první poválečný záznam z Kolína nad Rýnem z roku 1949 v německém překladu Maxe Broda (dirigoval Richard Kraus, v hlavních rolích Trude Eiperleová a Margarete Kloseová). Nyní vydávaný Bakalův rozhlasový komplet z března 1953 - třetí v pořadí - nese ovšem jako jediný také osobní kontakt se skladatelem. Téhož roku 1953 pak v květnu vznikl druhý německý rozhlasový snímek péčí Hessenského rozhlasu (dirigoval Paul Schmitz, v hlavních rolích Trude Eiperleová a Aga Joestenová) a konečně i první český gramofonový záznam, pořízený v srpnu 1953 v Praze společností Supraphon (dirigoval Jaroslav Vogel, v hlavních rolích Štěpánka Jelínková a Marta Krásová). Bakalův rozhlasový záznam Zápisníku zmizelého rovněž nedrží úplný časový primát, o ten se zasloužila gramofonová společnost Esta v roce 1947 (s klavíristou Josefem Páleníčkem a pěvci Josefem Válkou a Růženou Hořákovou). Bakalova brněnská nahrávka však zachycuje autentický dotek přímo s premiérou díla: Břetislav Bakala se zasloužil o vůbec první provedení Zápisníku zmizelého 18. 4. 1921 v brněnské Redutě (s pěvci Karlem Zavřelem a Ludmilou Kvapilovou-Kudláčkou) a sám tehdy hrál klavírní part. Dílo bylo uvedeno podle skladatelových téměř scénických poznámek. Plně scénicky pak byl Zápisník zmizelého poprvé představen 28. 10. 1926 v Lublani (zpívali Zdeněk Knittl a Vilma Thieryová, klavírní part hrál Antonín Balatka). Pro vinylové gramofonové desky byl Zápisník zmizelého poprvé nahrán společností Supraphon v Praze v prosinci 1956 (s pěvci Beno Blachutem a Štěpánkou Štěpánovou, klavírní part hrál Josef Páleníček). Janáčkův Zápisník zmizelého náleží k největším průkopnickým činům světové komorní tvorby a dodnes z&
