Krev křišťálového květu

Jaký to krásný květ tu držíte v téhle odlehlé, kamenné věži!“ Před devatenácti lety jsem přežila uprostřed krvavého masakru. Malá. Zranitelná. Záhadná. Od té doby žiji v bezpečí za těmito zdmi. A miluju toho, kdo mě zachránil, kdo mě chrání… kdo mě může kdykoliv popravit. Jenže svět venku se brzy převalí přes všechny valy, které mě chrání. Můj svět a život budou – opět – rozervány na kusy. Ale už nejsem malá. A už vůbec ne zranitelná…