Autobiografie Ježíše Krista

Ježíš Kristus svým učením ovlivnil celý svět, ale přesto po sobě nezanechal žádný vlastní text. Román Olega Zoberna se snaží tuto mezeru originálním způsobem vyplnit. Jeho Ježíš je poněkud cynickým mudrcem, kritickým mozkem, který vidí nedostatky ve svém okolí i na sobě, zdatným manipulátorem a hlavně člověkem, hledajícím v tomto chaotickém světě smysl. Celý život pátrá po vyšší duchovní pravdě a často končí zklamán a bez naděje. Nečekaně aktuální románová výpověď přináší vhled do složitého světa antického myšlení a s chladnou promyšleností popisuje, jak snadno si lidé vytvářejí idoly a kulty. Zobern postavu Ježíše desakralizuje do nejvyšší možné míry: Kristus tak otevřeně promlouvá třeba o svém chtíči či sexuálních stycích a události známé z biblického kánonu, například Lazarovo zmrtvýchvstání, nabývají leckdy až parodického vyznění. Knize přitom nechybí hlubší, filozofický rozměr, Zobern mimo jiné často akcentuje motiv slova jako prostředku dorozumění, ale také jako nástroje, jak nad někým získat moc. Není tak divu, že román svým pojetím a vyzněním vzbudil v Rusku značné kontroverze – ruští ortodoxní křesťané chtěli knihu zakázat autora pohnat před soud, hnutí Sorok Sorokov si nemalé množství výtisků koupilo a spálilo a náboženští extremisté dokonce narušili autorovo veřejné čtení v knihovně za přihlížení policie. Zobernovi proto byla přidělena osobní stráž a z bezpečnostních důvodů se přestěhoval.