Básník bez jména

V díle autora, doplněného v symbióze kresbami Kurta Gebauera, nalezneme inspiraci českou i světovou poezií. Ať již se jedná o moderní francouzskou poezii, okouzlení beatniky a buddhismem či českými básníky jako byli Seifert, Holan i Nezval coby překladatel Rimbauda. Z literárního dědictví objevíme otisk Shakespeara, Goetheho a Bulgakova. Při pouti knihou potkáme Michelangela („viděl jsem žebřík/ na kterém stál Michelangelo”) a v písni i Sixtinskou kapli. Svět autora je svět andělů, dialogu s Bohem („má bolest je stále větší/ promluv, Otče, lidskou řečí”), potkáme i Bulgakovovu Markétku a Goethova satana v Markétčině hávu („Jak se jen napít bez žízně?, myslel jsem na konec/ jistého tance - Danse macabre”)