Bůh mně ústa má otevříti může

Náš výbor kázání je koncipován jako pestrá cesta Čechami 18. století. Společně navštívíme barokní hospody i kostely, knížecí dvory, měšťanské domy, soudní síně i venkovské statky a zahrady. Se studenty budeme zadarmo hodovat a hrát na slepou bábu. Po skončení sporu mezi rozšafným a marnotratným hospodářem spatříme truchlící pozůstalé, jejichž slzy nebudou ve vidině dědictví tak docela upřímné. Setkáme se s misionářem, jenž usmiřuje rozvaděné sousedy, a také s trojicí lovců, jejichž úmysly jsou víc než podezřelé. Společně s měšťany se postavíme pokušením hněvu, závisti, smilstva či obžerství. V kostele zaslechneme klábosení znuděných farníků i nelichotivé poznámky na adresu kazatele. V soudní síni zase jednou oškubou chudého a právníci si napakují kapsy. V zahradě budeme sledovat zoufalce chystajícího si smyčku k oběšení, v níž se ale nakonec pohoupá někdo úplně jiný. U knížecího dvora šašek napálí všechny včetně samotného knížete. A až se potkáme s českým politikem, budeme se muset mít na pozoru. Raději se vrátíme do kostela, kde se kněz nečekaně promění v honáka oslů. A na závěr se rozloučíme kázáním o skutečné lásce mezi lidmi, která jako mariánský plášť zakrývá naše hříchy.