Instalatérem proti své vůli

Ukázka z knihy: Prázdniny utekly jako voda a přišlo 6. září roku 1949, den mého nástupu do učení. Pro rodiče to byl den slavnostní, pro mne ani trochu. Matka mě vzbudila už před šestou hodinou ranní, na což jsem nebyl zvyklý. A láskyplně mi zapěla do ucha: „Vstávej chlapče. Musíš se včas připravit na cestu do nového života. Dnes se začneš učit řemeslu, které má zlaté dno…“ Jak jsem byl rozespalý, do polštáře jsem zamumlal: „…a taky posraný víko…“ Nebylo to z mojí hlavy, ale trenéra Čumpelíka, který, že se to tak říká, věděl od svého bratrance instalatéra ze Sokolova. Matka to naštěstí neslyšela, a protože mlčela, tak jsem se obrátil na bok a chtěl spát dál. Tvrdě jsem ale narazil. „Hergot vstávej!“, už zase byla u mne a zatřásla se mnou, že jsem málem spadl z postele. „Koukej se umejt, oblíct; na stole máš kafe a dva dalamánky a mazej do práce!“