Jako kat

Bylo to ještě za časů totality. Chodíval jsem s partou kluků do jedné vesnice. Bývaly to tam pitky do němoty. Narazil se stolitrový sud piva a pilo se, dokud nebyl prázdný. Bylo nás tam obvykle jako much. Tam jsem ji potkal. Sedávala stranou, nebylo jí moc do řeči. Říkali o ní, že je divná, že bydlí na samotě u lesa, že k nim nikdo nechodí. Trvalo to dva roky, než se z nás stali přátelé... jen přátelé na dobrý pokec, nic víc. Byla to nejmladší ze sester Hazlových. Simona. Co mi vyprávěla, z toho jsem měl po celém těle mrazení. To už jejich otec dávno nebyl mezi živými. Dobrých deset let. Pochopitelně se nejmenovala Simona Hazlová a dějištěm příběhu nebyl Jáchymov, ačkoliv domů u lesa jsou tam spousty.