Kominíci

Písemné doklady o prvních kominících v Čechách máme u nás zatím doloženy kolem první poloviny 16. století. Přicházeli sem z dalekých alpských údolí společně s mohutnou vlnou zdejších stavebních profesí. Na rozdíl od zedníků, kameníků a dalších nezůstalo po kominících mnoho památek hmotné povahy. Až na několik výjimek jsou to především úřední doklady, rozeseté po paměťových institucích napříč Evropou. Jednotlivé střípky pracně skládáme, abychom Vám příběh jejich osudů představili. Kominíci nemívali vždy na růžích ustláno. Jednak pro nebezpečí, plynoucí z jejich náročné práce, ale i pro jejich společenské postavení. Těm prvním, v 16. století, se podařilo obdivuhodně rychle, chtělo by se říci až snadno, včlenit do společnosti usedlých českých měšťanů. Prestiž, s níž na ně okolí nahlíželo, ovšem mnohem častěji poměrně strmě kolísala v čase. Velmi záhy začal způsob jejich podnikání vadit zdejším domorodým obyvatelům. Od 2. poloviny 19. století se ti osvícenější a pro svou profesi zapálenější z nich systematicky snažili budovat co nejpozitivnější obraz českých kominíků.O století později se podařilo tento obor téměř vyvrátit ze všech jeho pracně budovaných základů a zhruba v 70. - 80. letech století dvacátého byl tak málo populární, že pro budoucí učně býval mnohdy až poslední volbou. Zpřetrhané profesní i kulturní vazby se projevily i na téměř nulové prezentaci oboru. Kominíci zůstali v očích širší veřejnosti jen rozšafnými figurkami z novoročních přání. Kvůli tvrdé sekularizaci se z povědomí vytratila i spojitost s jejich odvěkým patronem, svatým Florianem, který byl tak na dlouhá léta přisouzen pouze hasičům. Přesto se, s největší pravděpodobností díky společensko - politickým změnám po listopadu 1989, podařilo v lecčems navázat na téměř zapomenuté tradice skomírající profese a znovu její nezastupitelnou roli v zabezpečení požární prevence pozvolna vracet do obecného povědomí. S tím vším vás kniha seznámí.