Lidová spravedlnost

Nacistické zločiny spáchané v průběhu druhé světové války neměly do té doby v celosvětových dějinách obdoby. Reakcí československé exilové vlády bylo připravení tzv. velkého retribučního dekretu, který na osvobozeném území zřizoval mimořádné lidové soudy. O jednotlivých zločinech pak rozhodovaly pětičlenné senáty složené ze soudce z povolání a čtyř soudců z lidu. Celkem se muselo těchto 24 mimořádných lidových soudů v první fázi zabývat 132 549 případy, z čehož veřejní žalobci podali 38 316 obžalob, na jejichž základě bylo odsouzeno 713 osob k trestu smrti, 741 k doživotnímu těžkému žaláři a 19 888 k dočasnému trestu na svobodě. Po únoru 1948 se navíc otázka retribuce znovu otevřela, neboť vládní akční program nově ustaveného kabinetu z 10. března 1948 označil provedenou retribuci za nedůslednou a byla navržena její revize, která probíhala do konce roku 1948. Kniha obsahuje hlavní materiály pro posuzování činnosti mimořádných lidových soudů, především hlavní, ale i související, právní předpisy, provádějící předpisy, zápisy ze schůzí vlád či judikaturu Nejvyššího soudu. Součástí je i kapitola k obsahu spisů mimořádných lidových soudů, metodika dat vypisovaných ze soudních spisů, kapitoly o živelné očistě, která byla prováděna ještě před zahájením činnosti mimořádných lidových soudů, a o teorii stanného práva.