Něžné zbraně

Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého nebo Ústřední hudba ČSLA patřily mezi nejznámější múzické instituce socialistické armády. Těmito i mnoha dalšími vojenskými uměleckými tělesy prošla plejáda uměleckých osobností od těch nejpopulárnějších až po veřejnosti neznámé, a jejich programy viděly a slyšely miliony diváků v tuzemsku i v zahraničí. Proč kladla socialistická armáda takový důraz na existenci vlastních hudeb, divadel a uměleckých souborů? A jak se sovětské vzory typu Alexandrovova souboru písní a tanců dařilo přenášet do středoevropské praxe? Kniha „Něžné zbraně“ zkoumá trvalé napětí v práci vojenských múzických institucí mezi politickou mocí, vojenskou organizací a uměleckou svobodou stejně jako jejich proměnlivou podobu v různých vývojových fázích komunistického režimu a studené války v období od 40. do 90. let 20. století. Československý případ kniha zasazuje do srovnávací středoevropské perspektivy se sousedním Polskem a východním Německem.