Úsměvy z pekla

V příběhu Úsměvy z pekla Stanislav Háber na krutém osudu obyčejného člověka demonstruje tragiku dějin 20. století osobitým způsobem, vyvolávajícím někdy i salvy smíchu. Události 1. světové války, v níž bojuje hlavní hrdina, oscilují kolem jeho soukromého boje zneuznaného dítěte, které nezná rodiče. Ve 2. světové válce ho vězní a mučí fašisté, sovětští vojáci vyřknou ortel: zastřelit!, zatímco po roce 1948 se stává politickým vězněm nejtěžšího žaláře v jachymovských uranových dolech. A přece přežije... Nakonec život dožívá ve Starém Smokovci jako recepční Grand hotelu. Neztrácí úsměv, ale i v nejtěžších chvílích dokáže žertovat. Úsměvy z pekla obohacují slovenskou literaturu o typ hrdiny z rodu obyčejných lidí, kterým jde o to, aby přežili a nikoho nezabili. Za předchozí prozaické dílo Měkké F získal S. Háber výroční českou literární cenu Quo vadis? Za mystický prozaický text Kristus (2013) napsal po jeho překladu do italštiny papež František autorovi osobní dopis a poslal mu apoštolské požehnání. Úsměvy z pekla jsou podobně podmanivé.