Vůně prázdného pokoje

Známá autorka se zamýšlí nad tím, jak trávit volný čas – chvíle, kdy „nemusíme nic a můžeme všechno“. Co a kdy podnikneme? Co a jak zláká naši pozornost? A máme si dělat výčitky, když úplně vypneme, abychom si vyčistili hlavu? Objevit nepospíchání je v mnoha ohledech velmi osvobozující. Nejen pro ty, kdo své povinnosti i práci pro druhé berou zodpovědně a vážně. „Nepamatuju si, že by ženy v mé rodině někdy nedělaly nic. To bylo jak pro maminku, tak pro babičku nemyslitelné. Aspoň štupovaly ponožky nebo háčkovaly dečky. Ani u televize nikdy neseděly jen tak s prázdnýma rukama. Já jsem však pevně rozhodnutá, že to dokážu. Nejen že někdy po návratu z práce prostě nebudu dělat vůbec nic, ale dokonce se z toho budu těšit. Prostě pustím řídítka a pojedu bez držení. Uvidím, kam mi to zatočí. Konečně mám na takové věci čas.“