Ďolík recenze

Jen je nechte, ať si hrají. Po svém. Za školní tělocvičnou je veliká jáma. Někdo ji tam kdysi vybagroval a tak vznikl Ďolík. V Ďolíku se dá šplhat po kořenech, válet sudy, hrabat tunely… Děti Ďolík milují. Zato dospělým leží v žaludku. V té nebezpečné díře se dřív nebo později určitě někdo zraní! Jak se ale má malý člověk dozvědět něco o různorodém světě, a hlavně o fungování a limitech vlastního těla, když ho nenecháme ani odřít si koleno? Hřiště je nuda, to pravé dobrodružství čeká jinde.