Dusivá noc recenze

Kniha přináší třináct moderních bengálských povídek od jedenácti autorů. Přestože původem, sociálním zařazením i věkem se jedná o velmi pestrou škálu spisovatelů, motiv strasti se v jejich díle vrací stále znovu a znovu - ať už je to povídka Atína Bandjopádhjáje, která se z velké části odehrává v přeplněném kolkatském autobuse, nebo dílo Ábula Bášára zasazené do prostředí nuzného a nijak idylického bengálského venkova; ať čteme povídku Džaje Gosvámího, která líčí snahu kolkatského intelektuála vyrovnat se s lidskou smrtelností, nebo dílo Mahášvety Debí, která zkoumá svět kmenového obyvatelstva žijícího v těžko přístupných oblastech v úzkém kontaktu se syrovou přírodou. Všichni autoři - muži i ženy, muslimové i hinduisté, Bengálci z Indie i z Bangladéše, spisovatelé z města i z vesnice - všichni se stále znovu tak či onak potýkají s onou dusivou temnotou a s osudy lidí z ní zrozených. Vybrané povídky ale rozhodně nejsou prvoplánovým sociálním apelem, přinášejí naopak výsostně literární zpracování zkušenosti člověka žijícího v jednom z nejproblematičtějších, ale zároveň nejbarvitějších koutů naší planety.