Mise Londýn recenze

Román Mise Londýn, který se dočkal i filmové adaptace, je pro svůj satirický pohled na bulharskou diplomatickou elitu označován za „nejlegračnější bulharskou knihu současnosti“. Alek Popov zde čerpá z osobní zkušenosti, kterou získal coby kulturní atašé na bulharském velvyslanectví v Londýně. V textu, zakotveném do již klidné a svobodné doby poloviny devadesátých let, živě a humorným způsobem s nečekanými dějovými zvraty přibližuje život a vztahy obyvatel rezidence a ambasády, od velvyslance až po kuchaře, a trefně glosuje situaci, v níž se tehdy ocitla celá východní Evropa. Příběh začíná okamžikem, kdy do Londýna přijíždí nový velvyslanec, jehož posláním je navázat neformální vztahy s místními špičkami. K tomu má dopomoci agentura, jež však požadavek splní skutečně neotřelým způsobem. Navíc snahy o vylepšení image země jsou neustále mařeny osobními zájmy a zištností pramenící ze snahy udržet si teplé místečko v diplomatických službách či bezhlavými pokusy o vystoupání po společenském žebříčku. Mise Londýn je tak oním pověstným zrcadlem, které nemilosrdně a věrně odráží pocity malosti a nízkého sebevědomí vůči — hostitelské — zemi, nacházející se na podstatně vyšším stupni civilizovanosti.