Nad mraky recenze

Kniha se zabývá obrazem každodenního života československých bombardovacích osádek (nejen) ve Velké Británii od založení 311. perutě až do konce války. Nezapomíná na bojové mise nad okupovanou Evropou ani nad moři a oceány, přesto její těžiště leží spíše v objevování toho, jak piloti, navigátoři a palubní střelci žili, co jedli, jak trávili volný čas a jak moc či jak málo jim přirostlo ostrovní království k srdci. Jejich hrdinství, pro ně většinou tak samozřejmé, se zde sráží se strachem a konečně se smrtí. Kniha ukazuje, že i ve válce existuje něco jako všední den a o hrdinství se nemusí vždy jen nahlas mluvit. Dalibor Vácha (1980) - Vystudoval dějepis a anglický jazyk v Českých Budějovicích. Sice nejdříve psal sci-fi a fantasy do šuplíku, ale posléze odešel k odborným textům o československých legiích. Výsledkem byla čtveřice monografií v Epoše spojená právě problematikou prvního československého odboje: Bratrstvo (2015), Ostrovy v bouři (2016) a Srdce tak bohaté na život (2017), Cesta domů (2020). V roce 2014 vydal román Červenobílá, jak jinak než o legiích, za který obdržel Literární cenu Knižního klubu, na to navázal dalším legionářským románem Cestou (2016) a dvojicí druhoválečných románů: Hranice (2015) a Hoří už Praha? (2017). Pokračoval romány M+B+M (2021) a Smrt na kůru (2022) o nejslavnějších českých odbojových akcích druhé světové války. Žije a tvoří v Českých Budějovicích.