V domě básnířky recenze

Román V domě básnířky je biografickým portrétem jedné z nejvýznamnějších finských autorek, mimo jiné i překladatelky Václava Havla, básnířky Eevy-Liisy Mannerové (1921–1995). Lyrizované interpretace životních osudů hlavní protagonistky vycházejí z nepočetných písemných pramenů, rozhovorů s pamětníky a především z jejího vlastního bele­­tristického díla. Jedním z ústředních témat tvorby Eevy-Liisy Mannerové je osamění, duševní samota pramenící z nemožnosti navázat plnohodnotný mezilidský vztah, a to milostný, rodinný i přátelský. Podobně bezútěšný byl i autorčin život – dětství ovlivněné válkou a neuspořádanou rodinnou situací, častá hospitalizace v léčebnách, nakonec útěk před slávou do Španělska. Tomu odpovídá ústřední románová paralela zborceného domu a pochroumané mysli básnířky, z nichž se zdánlivě nahodile vynášejí na světlo jizvy pradávných prožitků, zasutých vzpomínek, traumat z dětství, duševních paralýz. Příběh se odehrává na mnoha časových rovinách současně, jako by sám způsob vyprávění chtěl popřít plynutí času, nicméně život hlavní hrdinky se zároveň trhaně posouvá kupředu.