Zápisky věčného žáka I. Dýmka míru recenze

Karel Horký (1879–1965) je znám především jako novinář a fejetonista, byl rovněž autorem několika dramat a vydal čtyři knihy básní. Jeho dvojdílné paměti, na nichž pracoval od poloviny 40. do poloviny 50. let, končí rokem 1921, kdy se vrátil s rodinou do Československa. Od roku 1912 žil v zahraničí, nejprve v Paříži, po vypuknutí 1. světové války ve Španělsku, Portugalsku a v USA. Původně zamýšlený třetí díl pamětí již vzhledem k nepřízni doby bohužel nenapsal. První díl začíná líčením dětství prožitého ve východočeském městečku Ronově nad Doubravou. Pokračuje nedokončenými studii na klasickém gymnáziu v Hradci Králové, literárními a novinářskými začátky, obdobím, kdy se stal redaktorem regionálního týdeníku Žďár v Rokycanech (1901–1903), poté týdeníku Národní obzor v Praze (1907–1909) a kdy vydával svůj první vlastní časopis nazvaný Kramerius (1903–1906). Po 2. světové válce uvažoval o odchodu do exilu. Jeho vztah k režimu, který se v ČSR etabloval po únoru 1948, byl velmi kritický. Nepatřil k autorům, jimž bylo znemožněno zcela publikovat, jeho paměti však vyjít nesměly. První díl připravilo v roce 1948 pod názvem Dýmka míru k vydání nakladatelství Kvasnička a Hampl, kniha už ale nemohla být dána do distribuce. Do konce života o vydání obou dílů nepřestal usilovat.