Meander Jiné taje opic

Petr Nikl se doznává k neschopnosti opustit zkoumaný opičí svět takto: „Po vytvoření knihy Jino taje opic jsem cítil nakažlivou touhu neustat v jejich typologickém studiu, neboť jsem v nich spatřoval stále velký potenciál a lítost nad těmi druhy, které se do prvních Jino tajů nedostaly. Moje fascinace z velmi rozdílných a méně známých typů mě nutila ke kompletaci druhů. Pokusil jsem se tedy představit celou škálu primátů a poloopic, jakýsi vzorník řečí tváří a těl, znovu doplněný o krátké, formou podobné básně, jaké jsou použity v knize Jino taje opic.“