Císařův tradovaný oficiální obraz ukazuje vážného muže celý život svědomitě plnícího povinnosti a věrného svým ideálům. Na rozdíl od oficiálního pohledu autorka píše o císařově dětství a útlém mládí, o láskyplném a uctivém postoji k matce Žofii, o kamarádských vztazích s bratry a humoru, který v té době často projevoval a jehož stopy v něm zůstaly po celý život, ovšem jen v kontaktu s nejbližšími lidmi. Jeho celoživotní hluboká láska k manželce Alžbětě, kterou svým zvláštním způsobem opětovala, zde není formována dojmy z romantického kultovního filmu Sisy, nýbrž doložena korespondencí a archivními materiály. Také oboustranně problematický vztah se synem, korunním princem Rudolfem, je prezentován jako důsledek zásadně rozdílných povah a přístupů k životu. Kontakty s dcerami byly poznamenané i přísnou dvorní etiketou a stylem císařova a císařovnina života. Později, když byl dědečkem, si teprve plně užíval vnoučat a otevřeně jim dával najevo svou náklonnost. Zajímavý je také pohled na císaře, jaký podávají vzpomínky a svědectví jeho komorníka a některých zaměstnanců, kteří ho ukazují jako laskavého, vůči nim velmi zdvořilého chlebodárce. V posledních letech života a vlády se stal symbolickou postavou pro obyvatelstvo monarchie i mezinárodní politiku. Monarchii a povinnostem k ní také patřily jeho poslední myšlenky.