Matka měla ráda třešně

Paměti penzisty (začátečníka). Odpočítávání měsíců od smrti matky… Budování knihovny poslední vůle… Prodlévání u náhrobků básníků… A pomyslně i u náhrobku vlastního: Ať nic nepřipomíná, kým jsem byl. Dynkova nezaměnitelná, laserově přesná básnická řeč snoubí strohou dokumentárnost s láskyplnými gesty. Jako když na černou hlínu padají třešňové květy. .