Nad propastí byla tma

„Mámě děkuju za to, že mě porodila, a holkám, že se mnou spaly. Jsem muž, který za sebe děkuje.“ Zapsal si dvacetiletý Jónas do deníku. Teď mu táhne na padesátku, je rozvedený a právě zjistil, že není biologickým otcem své dcery. Muž činu, domácí kutil, který vlastníma rukama spraví cokoli, náhle ztratil chuť do života. Rozhodne se odjet na cestu, z níž se nemíní vrátit. S sebou si přibalí jen brašnu s nářadím a staré deníky. V Hotelu Silence, kde se ubytuje, však začne své jizvy spatřovat v novém světle.