Transsibiřská odysea

9288 kilometrů. Tolik měří nejdelší železnice světa, transsibiřská magistrála. Na sklonku první světové války tuto legendární trať ovládli českoslovenští legionáři, kteří v Rusku bojovali za samostatné Československo a později proti bolševikům. Přesně po sto letech se po stopách jednoho z nich, desátníka 7. Tatranského pluku Jana Kouby, vydává jeho pravnučka Ina. Na své cestě z Moskvy do Vladivostoku má v ruce Janův deník, v němž po čtyři roky zaznamenával válečné běsy a zápas o přežití v nekonečné pustině. Janovy zápisky ukazují každodenní život československé legionářů v novém, mnohdy kritickém světle. Jsou zároveň syrovým svědectvím o postupné ztrátě víry ve smysl celé anabáze, když ještě dlouho po vyhlášení republiky zůstávali legionáři uvízlí na konci světa v cizí občanské válce. Jan svůj deník zakopal na zahradě a o hrůzách války s nikým nemluvil. Inina expedice do mrazivé tajgy, sibiřských vesniček i vyprahlých plání východu se tak stává nejen putováním po stopách československých legií, ale především hledáním příběhu vlastní rodiny.