Anatomie trpící duše recenze

Moderní psychiatrie bývá spojována se jmény, jako jsou Sigmund Freud či Emil Kraepelin. Než se však psychiatrie stala univerzitní disciplínou a získala podobu vědy, jak ji známe dnes, prošla dlouhým obdobím hledání, experimentů i institucionálních proměn. Právě do této málo známé fáze vývoje, kdy se rodily první instituce určené pro péči o duševně nemocné a kdy se teprve utvářely základy moderní psychiatrie, se vrací tato kniha. Publikace přináší první komplexní zpracování počátků psychiatrické péče v českých zemích mezi koncem 18. a 80. lety 19. století. Sleduje vznik a proměny raných „blázinců“, jejich organizaci, pacienty i lékaře, kteří stáli u zrodu nového oboru. Zvláštní pozornost věnuje pražskému zemskému ústavu, jeho filiálkám v Čechách i prvním moravským zařízením, stejně jako širším souvislostem vývoje psychiatrie v rámci habsburské monarchie a střední Evropy. Kniha zasazuje dějiny rané psychiatrie do širších kulturních, sociálních a politických souvislostí. Ukazuje, jak se proměňovalo chápání duševní nemoci, jak vznikaly první klasifikace psychických poruch a jak se formoval nový odborný jazyk i instituce, které měly „šílenství“ diagnostikovat, léčit a zároveň kontrolovat. Na základě rozsáhlého archivního výzkumu tak přináší nový pohled na období, kdy se v českých zemích rodily základy moderní psychiatrické péče.