Bláznivé léto recenze

Ať už kamarádky o mém tříletém období sucha říkají cokoli, nehledám si muže. Nestojím o drama. Ani o sex. Mám i tak co dělat se svým tvůrčím blokem a dcerou, která odmítá dospět. Komunita. Tohle teď potřebuju. Bohužel se ale zdá, že si to vesmír představuje jinak. Buď je v massachusettském Chatemupu vážný nedostatek nezadaných žen, nebo se ze mě stal žhavý magnet pro mužskou rasu. Aspoň jsem tu ale našla zábavného dobrosrdečného společníka: obchodníka s rybami Declana Millera, kamaráda na dobrodružství, kterému jde i brainstorming a umí rozproudit moje tvůrčí šťávy. Jsem jeho „pisálka“. On je můj „dolíček“. Obyčejný rozcuchaný chlápek, svalovec s hlubokým hlasem, někdejší voják, který ve mně náhodou – ach, Nicole, co si to děláš? – rozdmýchává dlouho zanedbávaný oheň, aniž by se o to snažil. Rozvedený single táta se netají tím, že má život plný zmatků a na vztahové hrátky je už moc starý. Nemá zájem. Stejně jako já. Tak proč na něj pořád myslím? A nejradši nahá? Protože mám taky ve všem zmatek? Aspoň mě inspiruje k psaní. Kéž by se reálný život podobal mým románům. Pak bych aspoň měla lepší představu o tom, jak tohle dopadne.