Dcery temnot recenze

„Neboj se, můj zachránče, nebude to bolet,“ řekla tak ledovým hlasem, až Petrovi přeběhl mráz po zádech. Krok za krokem se blížila, a on couval, dokud nenarazil zády do zdi. V hrůze se jí podíval do očí. Byly jako oči hada, hypnotizovaly ho tak, že se nedokázal ani pohnout. Již byla téměř u něho. Stále se usmívala, tak divně a chladně; v pootevřených ústech se jí leskly dva pomalu se prodlužující špičáky. Upíři. Kdo by je neznal? Kniha Dcery temnot se vrací ke klasickému pojetí tohoto žánru a upíři zde jsou sice uhlazení, ale zároveň krutí a nemilosrdní. Děj se skládá ze dvou vzájemně nezávislých částí a táhne se od konce 17. století až do současnosti. První příběh zachycuje střípky osudu šumavské upírky Viktorie, druhý se pak odehrává převážně v Praze a setkáme se zde s nemrtvým párem Hedwigou a Melchiorem.