Dvakrát červen recenze

V této novele ožívají hlasy – a dokonce i šelesty, ozvěny a dozvuky –, jimž se daří bez sentimentu, soucitu i radosti zobrazit realitu jedné epochy. Temný červnový den roku 1978, kdy dochází k porážce argentinské fotbalové reprezentace. Ještě temnější den téhož měsíce o čtyři roky později, kdy se k porážce argentinské reprezentace přidává i porážka celé argentinské armády. Zatímco euforie zvláště domácího fotbalového šampionátu (1978) utváří klima zdánlivé radostné pospolitosti, přetvářka, zrada a lež, společné nástroje utlačovatelů i utlačovaných, klíče k útisku jiných i klíče k vlastnímu přežití, nalézají v tomto textu dokonalé prostředí pro své využití. Martín Kohan prozkoumává utajenou verzi událostí, a z fikce tak utváří ten nejlepší jazyk – možná jediný –, jímž lze sdělit pravdu.