Klóketen recenze

Sylva Lauerová se opět vrací na básnickou scénu, a jak už jsme u ní zvyklí, odmítá se zavděčit obecnému poetickému vkusu. Zachycuje stav duše i mysli ve střídmých, minimalistických črtách, mluví k nám jazykem zenových obrazů či nekompromisně glosuje příběhy z okolního světa. Klóketen je v pořadí třetí básnická sbírka této komerčně velmi úspěšné románové autorky (Hračka, Jumaroro, Sexy strategie, Tichošlap). Nese podtitul Zápisky z dozrávání. Název, inspirovaný jazykem dnes již zaniklého jihoamerického kmene indiánů Ona, je označením pro novice procházejícího náročným iniciačním rituálem dospělosti. Takto vidí sebe, svůj život i život ostatních v posledních letech i sama spisovatelka, obracející se opakovaně k odvrácené straně lidského bytí, plné pochyb, smutku, nostalgie i odevzdanosti. Kniha je rozdělena do tří pomyslných částí: krátkých meditativních zastavení, vybízejících k hlubšímu zkoumání sděleného, výboru z autorčiny tvorby, a to jak v českém, tak anglickém jazyce, a lyrickoepické básně Klóketen, vracející se k bolestnému tématu značně opomíjené genocidy původních obyvatel Jižní Ameriky. Pro ztvárnění finální podoby Klóketenu přizvala Sylva Lauerová malířku Romanu Štrynclovou. Z jejich spolupráce vznikly ilustrace, které sbírku citlivě doplňují a brilantně vystihují atmosféru nevšední poetiky, se kterou se v knize můžeme setkat.