Kočičí dům recenze

„Ještě že nemáme kočky!“ oddechne si bába každý den. „Dělají randál a binec. Rušily by mě při vaření i při koukání na televizi.“ Ovšem i malé dítě brzy zjistí, že tady něco nesedí. Na každé stránce této knížky se to kočkami jen hemží. Copak je bába nevidí? Nevidí. Je už hodně stará a má špatné oči. A proč se bába na kočky tak zlobí? Má k tomu důvod, i když kočky jsou v tom, jak se ukáže, nevinně. Příběh se točí kolem mnoha vážných témat: důstojné stárnutí, jízda v opilosti, ztráta blízké osoby, paměť a zapomínání. Nejsou to typická témata dětských knih, a právě proto je Kočičí dům naprosto výjimečný. Nechybí mu situační humor ani jadrný jazyk, který se nebojí slov jako „bába“ a „dědek“ (vždyť tahali i řepu, tak proč by nemohli cvičit jógu). Knížka má dojemnou pointu, fascinující asijskou poetiku a potenciál otevírat dětem nekonvenční témata citlivou a krásnou formou. Ještě že máme kočky a takovéhle knížky! Kočičí dům byl zařazen do mezinárodního katalogu nejlepších dětských knih — The White Ravens 2025. Pro děti od tří let.