Liška ryšavá recenze

Zlodějíček Loth momentálně sedí ve vězení a politika je mu ukradená. Do chvíle, než se do jeho cely doslova vláme parta pitomců, kteří tvrdí, že přišli zachránit ztraceného prince Aguillonu, i když o něm vědí akorát to, že má být údajně zrzavý. Což je shodou okolností Loth, ale i jeho nerudný spoluvězeň, a tak se samozřejmě oba za prince okamžitě prohlásí – co by jeden neudělal pro svobodu… Takže nestačí, že je Loth na nejhůř naplánovaném útěku vůbec – ještě taky s tím špindírou z vězení musí sdílet koně a deku, zatímco se snaží předstírat, že je šlechtic, strávit vážně otřesná „nóbl“ jídla a kličkovat před bandity i příšerami z bažin. Loth navíc postupně zjišťuje, že v jeho spoluvězni Jak-se-vlastně-jmenuje je víc, než se zdá. Pod vší tou špínou a drzostí vlastně není tak špatný. Snad by se dalo říct, že je i atraktivní. Až z toho Loth pojme podezření, že v něm možná začínají pučet nějaké city. Ne že by věděl, co s nimi dělat. A ne že by ta hromada lidí, co se je snaží zabít, měla dost slušnosti na to, aby mu dala čas si to promyslet. No, aspoň mají draka.