Noční vlaky recenze

A je opravdu načase, aby Teillierova místy narkoticky omamná, místy surově upřímná a za všech okolností hluboce prožitá poezie začala existovat i v češtině. Je to poezie psaná v područí alkoholového vytržení, autor sám píše: Ano, pravda, ošoupal jsem si lokty ve všech krčmách. (…) Stojím na okraji určitého typu společnosti, ale nikoli na okraji sebe sama. A to je podle mě nejdůležitější. Navíc nestraním vyděděncům obecně, ale pouze těm, kdo nesou zodpovědnost za to, že jsou sami sebou ve společnosti, která je zavrhuje. Člověk, který se ocitl na okraji z vlastní vůle, je někdo, kdo zasvětil život tomu, co miluje. (…) Pokud mě poezie zajímá víc než cokoli jiného, jsem outsider.