Osudy mé rodiny recenze

Příběh vtěsnaný do této knížky by vydal na obsáhlou románovou ságu, anebo na televizní seriál o mnoha dílech. Její autor Pavel Oliva v ní zachytil historii své rodiny a rodiny své manželky Věry včetně početného příbuzenstva. Opíraje se o svou paměť a řadu zachovaných dokumentů podává svědectví o konkrétních lidech od dávných předků obou rodin až po současníky, o jejich životech, osudech i profesích, ale i o době a jejích etapách a dějinných zvratech počínaje polovinou devatenáctého století. Přirozenými protagonisty této rodinné kroniky je on sám a jeho dlouholetá životní družka a opora Věra. Oba dva špičkoví odborníci ve společenskovědních disciplínách - Pavel Oliva v oboru dějin antického starověku, Věra Olivová v oboru moderní československé historie se zaměřením na první republiku a roli Eduarda Beneše a paralelně i oboru dějin sportu. Největší pozornost v autorově líčení vyvolává období německé okupace, jež on sám kvůli svému původu prožil v koncentračních táborech a přišel tehdy o celou vlastní rodinu a většinu příbuzných. Dalším těžištěm je mu doba tzv. normalizace po roce 1970, jež se obou protagonistů citelně dotkla, a posléze vzrušená etapa po roce 1989, v němž jeden jako druhý sehráli nikoliv nevýznamnou roli v nápravě minulých deformací, oceněnou z nejvyšších míst. Lakonicky úsporné vyprávění oživují a probarvují střípky intimních vzpomínek a zážitky z cest, za nichž kromě rekreace získávali cenné podněty pro svou badatelskou práci.