Pejskaři recenze

Do poklidného světa libeňských pejskařů vtrhly zprávy o ruské agresi jako ras, který se chystá utratit jejich milované společníky. Nic horšího si už nedokázali představit. Jak je to možný!? Říkali si zkoprněle. Zatím se pevně drželi svých půllitrů a zdálo se, že nic nemůže rozvrátit způsob jejich života, kašlající na společnost vyznávající úspěch. Naše staromládenecká pivní partička byla sice spokojeně neúspěšná, ale nikoli lhostejná. Příběh zachycuje první měsíce od šokujícího přepadení Ukrajiny; za ty necelé tři roky se leccos změnilo, podstata ne: jak je to možný!? „Stálým motivem libeňských próz Richarda Ermla je téma psího světa. Opravdu neznám – po Váchalově Mystice čichu?– druhého tak osobitého autora, který by dokázal vidět „pejskařské“ téma tak syrově a empaticky. Psi se stávají více než rovnocennými partnery ermlovských outsiderů, jako by vystřižených ze Steinbeckovy Na plechárně, vidí veškerou bídu i slávu naší pyšné civilizace. V této novele však básník prózy prináší nové téma, nový motiv, vedle dřívějších motivů rodinných i vztahových, prožívají jeho postavy napadenou a na pozadí naší lhostejnosti už více než dva roky trpící Ukrajinu. Jeho empatie mu prostě nedovolí toto téma pominout.“ Vladimír Just