Trnité cesty do říše Nippon recenze

Japonsko – daleká a pro našince snad i poněkud exotická krajina – zůstává stále jakoby zahaleno rouškou tajemství. Autor, mladý lékař a začínající vědecký pracovník, měl již začátkem šedesátých let výjimečnou možnost se „na dálku“ písemně seznámit se svým japonským protějškem a téměř současně i s americkým profesorem, z čehož vzniklo celoživotní přátelství a občas i spolupracující trojúhelník. V rozpětí třiceti let navštívil Japonsko třikrát, přičemž musel projít „trnitou cestou“ povolování zahraničních cest v době komunismu. Měl možnost v Japonsku pracovat a seznámit se s mnoha překvapujícími a pro nás dodnes málo známými stránkami každodenního života včetně nezvyklých konvencí ovládajících mezilidské vztahy v životě i na pracovišti. Seznamuje čtenáře s některými zvláštnostmi japonského jazyka a písma, s téměř nadlidským úsilím každého jedince neztratit svou tvář čili „giri“, nechybí ani líčení výletů do japonské přírody a národních parků, jakož i několik vzpomínek na toulky po Tokiu. Kniha je zakončena vzpomínkami na poslední kratší cestu na mezinárodní sjezd, kde se naposledy setkává s mnoha přáteli a kterou již mohl konečně absolvovat i s manželkou.