Vyhnankyně recenze

Když naivní mladá guvernantka Evangeline otěhotní se synem svého zámožného londýnského zaměstnavatele, netuší, jak závažné to pro ni bude mít následky. Poté, co ji služka navíc křivě obviní z krádeže, je Evangeline propuštěna a zatčena. S hrůzou se dozvídá, že byla odsouzena ke čtrnácti letům v australské trestanecké kolonii ve Van Diemenově zemi, dnešní Tasmánii. Neví, co ji čeká, ale jedna věc je jistá: dítě, které nosí pod srdcem, se narodí během několikaměsíční plavby. Jediné štěstí je, že na lodi se Evangeline spřátelí s Hazel – mladičkou, ale zkušenou porodní bábou a bylinkářkou. V době, kdy loď dorazí na místo, je mnoho místních obyvatel, Aboridžinců, násilně vytrženo z jejich přirozeného prostředí a někteří jsou nuceni začlenit se do společnosti britských kolonizátorů. Jednou z takových je osmiletá Mathinna, osiřelá dcera náčelníka kmene Lowreenne, kterou adoptoval nový guvernér Van Diemenovy země. Christina Baker Klineová vykresluje počátky kolonialismu v Austrálii z nové perspektivy prostřednictvím zkušeností Evangeline, Hazel a Mathinny a současně vypráví příběh o milosti zrozené ze strádání, o nezlomných poutech ženského přátelství a o síle odkazu předchozích generací.