Vyvanutí recenze

Dvojsbírka Vyvanutí je složena ze dvou autonomních a zároveň propojených básnických celku. První s názvem Veraicon vstupuje na pudu erotické poezie, využívá tradičních metaforických postupů k zachycení milostné poetiky a buduje spirálu drobných i rozsáhlejších básní jako oslavu milované bytosti se všemi vzestupy, zákruty i pády. Zároveň se podprahově otevírá hlubšímu spirituálnímu prožitku, pro nějž je milostné a erotické vyjádření alegorií a jinotajem, za nimiž se skrývá pravý obraz – veraicon. Druhá část pojmenovaná podle autora Nebeského žebříku a církevního otce Klimakos se plněhlásí k maystické tradici, a to jak křesťanské, tak súfijské. Vzestup duše je zde zachycen jako osobní cesta počínající zrozením a prvotním poznáním, které je postupně rozvíjeno a opouštěno v koloběhu temných sestupu a světelných výstupu, jejichž konečným výsledkem je súfijské faná’ – vyvanutí. Obě části, ač zdánlivě tematicky odlišné, jsou spolu vnitřně propojeny, přičemž vyvanutí jako konečný stav duše i lidského srdce prostupuje jako základní hlubinný motiv oběma sbírkami.