Etuda vzteklého psa - Irena Mondeková

Ten jaksi zpupně kývnul bradou místo obvyklé úklony a usedl k piánu. A pak se do toho opřel. Prsty klouzaly po klávesnici čím dál rychleji… hrály něco úplně jiného, než bylo uvedeno v programu. Byla to čirá improvizace, stále temperamentnější a divočejší.Hluk lidí, kteří se do té doby při poslechu mezi sebou bavili, postupně utichal.Bezouškovo tělo se ohýbalo, jako by se do něj opíral vítr. V uších mu zněla slova, která řekl kamarádovi - dohraju, a pak půjdu…Kam? K ní do vily? K ní, která si mne prostě koupila, neúspěšného klavíristu okresního formátu?Pravačkou břinknul do klávesnice… K bohaté ošklivé ženské, která ani nechce mít děti? K dědičce činžáků?Zaryl prsty do hloubi klavíru.