ProCitnutí - Engel Meawen

Láska jako smrt. Láska jako iluze. Láska jako poslední šance. Muž prochází z života na život, nakažlivým vzduchem, mlhou, zaslepením. Dialog, jež vedl sám se sebou, o skutečnostech, v které doufal, začíná ztrácet smysl. Hlubina, vpád – odběh do temnějších, klidnějších rohů světa – kam se podělo, co mělo ho chránit? Obviněn za činy, spáchané kvůli absenci světla, kvůli absenci čehokoliv, kohokoliv. Muž prochází z života na život, zaplněným kruhem, v podsvitu fialové, nitro lásky zeje prázdnotou. Opuštěn, okukován z povzdálí. Muž prochází z života na život – a až se jednou ukáže, kým byl – ukován z krutosti – doufám, že se udáví. Doufám, že se udáví.   Dílo je od vítěze HVĚZDY INKOUSTU.