Hry /Větrné mlýny/ - Josep Maria Miró recenze

„Je tohle pěkné místo pro život?, ptá se Agáta ve hře Bouřlivé časy a nemá na mysli krajinu nebo architekturu. I já se ptám, jestli jsme si dokázali stvořit pěkné místo pro život — když tisíce lidí umírají ve snaze doplout k našim břehům, když bez přestání krvácí další a další oběti domácího násilí, když občany dělíme do první a druhé kategorie, když radši zachraňujeme banky než lidi a když umělcům běžně upíráme právo na svobodu projevu“, s těmito slovy přebíral Josep Maria Miró i Coromina (1977) španělskou výroční cenu MAX za nejlepší divadelní hru roku 2018.Bouřlivé časy, stejně jako další dvě hry obsažené v tomto svazku, odrážejí autorovu velikou a univerzalistickou lásku k lidem a jejich příběhům. Josep Maria Miró je bezesporu jedním z celosvětově nejúspěšnějších dramatiků současného Španělska. Vedle ceny Max je držitelem nejvyššího španělského ocenění — Národní ceny za dramatickou literaturu — a jako jediný autor v historii si celkem třikrát odnesl prestižní Premi Born, kterou porota uděluje na základě četby anonymizovaných textů.Ve svých hrách se Josep Maria věnuje palčivým otázkám současnosti, přitom ale dramatickou literaturu ani v náznaku neredukuje na mýdlové programní nebo politické kolbiště. Jeho hry jsou plné nevyřčených vět a stokrát zpochybněných odpovědí, tajemství, znepokojivých obrazů, jeho postavy bojují o sebeurčení, o právo na vlastní život. Na malém prostoru jednoho městečka, jednoho obytného bloku nebo dokonce plavecké šatny se ve skutečnosti hraje o společné příběhy nás všech.