Příběh opravdového režiséra - Martin Bezouška recenze

Tragikomická story z filmařského prostředí se odehrává na sklonku totality, v době, která zásadně deformuje charaktery a vztahy postav. Příběh o lidech, kteří tuší nějakou změnu ve společnosti a ještě nevědí, co jim přinese. A tak se na ni připravují podle svého charakteru a předvídavosti. Dobová atmosféra nesvobody, fízlování a nejistého očekávání poznamenává i tvůrčí ambice a velkou a nenaplněnou lásku hlavního hrdiny. Tím je věčně debutující režisér Jan Hartman, který prožívá kristova léta v bláhové naději, že se to v této zemi jednou změní k lepšímu a do té doby by si chce pokud možno co nejméně pokřivit páteř. Netuší, že zůstane smutným hrdinou, protože doopravdy úspěšní budou vždycky ti druzí, kteří vědí, že „charakter je v případě umělce něco jako slepé střevo, které se v ideálním případě vůbec neozve, a když ano, musí se neprodleně odstranit“.