Vidět vlky - Richard Pecha, Babeta Ondrová recenze

Vráťa Brabenec a Berta Vlčí mák jsou kamarádi. Celej život. Teda ten Berty. Vráťa se totiž narodil o 66 let dřív, takže se znají 9 let. Bude to 5 let, co spolu uzavřeli smlouvu. Kolik je Bertě? A kolik jí bylo, když dohodli tu smlouvu? Ale ne, to není zajímavý. Podstatný je, na čem se v tý smlouvě dohodli - Vratislav napíše pohádku, ona vysype prasátko a koupí mu pivo. A když se jí pohádka bude jó líbit, přikoupí i rum. Takhle jednoduchá ta smlouvička byla. Jenže Vráťa měl jinou práci, a když Berta tvrdě vyžadovala splnění smlouvy, tak jí řekl: - Nevím, kam jsem rozum dal, holka, pohádky takhle nemůžou psát kamarádi, ale jen fotři. Berta se poučila. S tátou žádnou smlouvu nesjednávala a prostě mu oznámila: - Tati, napíšeš mi pohádku a v ní budou - Vráťa, vlci, princezna, drak, potravní řetězec, dalajláma, rytíř, všechny možný zvířata, les, bohové a babička, co umřela, než jsem se narodila. A já, samozřejmě. Táta to splácal dohromady, přečetl Bertě a hotovo. Jenže cesty vlčí jsou nevyzpytatelný. Po pár letech Babeta přečetla pohádku synovi Brunovi a tomu se líbila. A protože Babeta moc krásně kreslí a umí i spoustu dalších věcí, tak z toho udělala knížku. Jmenuje se VIDĚT VLKY.