Ještěže není každej den posvícení. To bych se asi pomát…
Dostal jsem doma pár korun, ať se jdu pobavit. Nejraději bych nikam nešel, ale to se nedalo… obhájit. Bylo mi šest.
Tak začíná pátá kniha úsporných textů Vratislava Brabence. Jak konstatoval Jan H. Vitvar Leckdo by mohl říct, že toho
Vráťa píše a hlavně vydává až moc. Nemyslím si. V tý pravidelný sklizni jeho literárního zahradničení se totiž pořád objevují fantastický plody, který tu nikdo jinej nenapíše… Nenapíše, tím si můžeme být jisti. Naštěstí Vráťa odvahu neztrácí: Tejden jsem neměl vodvahu to zapsat. Až teď. Zrálo to sedmdesát let.
