Jaderné Rusko recenze

V první studii kulturních a politických dějin ruského atomového věku Paul Josephson popisuje vzestup jaderné fyziky v Sovětském svazu, od nadšené snahy o vojenské a mírové jaderné programy přes černobylskou katastrofu a pád Sovětského svazu až po tzv. „renesanci“ jaderné energie v Rusku 21. století. Na vrcholu své moci měli Sověti 39 000 jaderných hlavic, ale prohlašovali se za služebníky „mírového atomu“, o který také horlivě usilovali. Tato kniha zkoumá vojenské i mírové sovětské a postsovětské jaderné programy v dlouhém období – před válkou, během studené války v Rusku až do současnosti. Zároveň se zabývá politickým a ideologickým významem jaderných technologií, souvisejícími ekonomickými cíli, společenskými a environmentálními náklady a kulturním pojetím jaderné energie. ***** Jaderné Rusko zkoumá průsečíky dějin vědy a techniky, politických a kulturních dějin a dějin životního prostředí. Atom v ruské společnosti považuje Josephson za reflexi leninského technologického utopismu, požadavků studené války, vědecké pýchy, přijetí veřejností a tužby státu podmanit si přírodu. Autor se zaměřuje i na zásadní význam etnicity v jaderné historii, když ukazuje, jak v důsledku jaderných testů Kazaši a Něnci přišli o domovy a zdraví. Připomíná také překvapivou sexualizaci zkrocení „ženského“ atomu v ruské soutěži „Miss Atom“, která začala ve 21. století.