Král turnajů recenze

Druhý román Juliane Stadlerové můžeme bez rozpaků nazvat středověkým eposem. Děj se odehrává necelých deset let před událostmi líčené v historické fresce Nebeská koruna, s níž se již čeští čtenáři mohli seznámit. Opět se proto setkáme například s Richardem Lví srdce, který však ještě není anglickým králem. Stadlerová v sobě nezapře historičku, ale současně je i velkou vypravěčku. K pečlivě ověřeným historickým faktům přidává jednotlivé dějové linky a rozehrává velkolepou hru plnou úkladů a lásky. Král turnajů tedy není "jen" dobrodružným románem zasazeným do středověkých kulis. Tentokrát s hlavním hrdinou, potulným rytířem Erecem, zavítáme na nejvýznamnější evropské královské dvory konce 12. století. Do doby statečných rytířů, trubadúrů a krásných dam. Erec a jeho společníci se živí jako turnajoví rytíři a svou odvahou získají přízeň králů a obdiv vznešených šlechtičen. Zapletou se však i do intrik mocných tohoto světa a ocitnou se v ohrožení života. Jak skončí tajná a zapovězená láska Ereca a vdané Genovefy? Autorka skloubila historické události a skutečné osobnosti s fiktivními osudy románových postav. Král turnajů je tou pravou knihou pro milovníky historických románů, plných soubojů, lásky a nebezpečí…