Uchazeč recenze

Reportér a doktor filozofie Erwin Habr přijíždí do vídeňského sanatoria, kde se setkává se starým profesorem Rudolfem Kapinem, trpícím traumaty z války. Umírajícího akademika totiž tíží dávná vina, z níž se chce vyznat a vyzpovídat. V dávné minulosti působil jako člen vídeňské Akademie výtvarných umění, která dvakrát odmítla – coby uchazeče o studium – mladého Adolfa Hitlera. Souběžně s tím sledujeme období, kdy již Hitler upevňuje moc a začínají rasové i jiné čistky. Otázka viny nabývá na významu a snoubí se s paranoidním strachem některých akademiků z „uchazečovy“ pomsty. Jiní naopak zůstávají v klidu a předpokládají „Vůdcovu“ vděčnost, neboť kdyby byl Hitler na školu přijat, neumožnili by mu svým odmítnutím jeho politický vzestup. V historických kulisách se před námi otevírá psychologický příběh vyprávějící o věčném tématu viny a trestu. Autor zvažuje, nakolik je člověk zodpovědný za nepřímé důsledky svého jednání, a skrz své postavy nabízí různé možnosti, jak se k danému dilematu postavit. To vše je rámováno silným, originálním a chytlavým příběhem, který střídají kontemplativní pasážemi o humanitě, ale i vlivu umění na chod dějin a lidskou společnost jako celek.