Pragmatika lidské komunikace

Slavnou monografií o lidské komunikaci z roku 1967 se etablovala skupina psychologů a psychiatrů kolem Mental Research Institute v americkém Palo Altu. Knihu lze považovat za základní přehled tzv. komunikační psychoterapie. A tak se již dnes klasickou stala teze „nemůžeme nekomunikovat“ či předpoklad, že klient nemůže být léčen izolovaně, nýbrž jako součást systému, především rodiny. Autoři popisují, jak k patologii přispívají různé komunikační hry a paradoxy, operují s pojmy typu „dvojná vazba“, „digitální a analogová komunikace“, „metajazyk“. Role jazyka ve vztazích je demonstrována na rozboru divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové od Edwarda Albeeho. Nechybí propojení komunikační teorie s existenciální filozofií ani její aplikace v psychoterapeutické praxi.
Paul Watzlawick (1921–2007) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů terapeutické školy v kalifornském Palo Altu, která zkoumala vliv komunikace na patologii i psychoterapii. V češtině vyšly také další jeho knihy jako Úvod do neštěstí či Všechno dobré je k něčemu zlé.
Janet Beavin Bavelas (1940–2022) působila jako profesorka psychologie na Univerzitě ve Victorii.
Don D. Jackson (1920–1968) byl psychiatrem a zakladatelem a ředitelem paloaltoského institutu a profesorem na Stanfordově univerzitě.