Horalka

Cesira, žena z chudého kraje mezi Neapolí a Římem, ztratí po znásilnění dcery Rossety poslední iluze o lidech a morálce. Konečně pochopila, co válka způsobila: stará morálka, zákony, náboženství už neplatí, lidé nevnímají cizí neštěstí. Poválečný svět není již světem lidským. Vše se proměnilo ve zboží, kšeftování, obchodování. I lidé jsou prodejní. Život ztratil smysl, je teď bez hlavy a paty, a důležité věci „už nejsou důležité, kdežto ty nedůležité se staly důležitými“. I z Cesiry a Rossety válka málem udělala zlodějku a prostitutku, od toho je však „zachránila“ bolest. Italská kritika podtrhává jako základní, určující motiv Horalky dvojí znásilnění lidské důstojnosti: znásilnění celé společnosti hrůzami závěrečné fáze války a znásilnění děvčete. Dílo se řadí mezi početné pokrokové italské prózy na téma druhé světové války, které vznikaly v padesátých letech. Patří k nejúspěšnějším Moraviovým románům; byla mnohokrát vydána ve vlasti, přeložena do mnoha cizích jazyků a krátce po vydání zfilmována v De Sicově režii se Sofií Lorenovou v titulní roli.